„Hele, hele, už zpátky. Nějak sis to zkrátil nebo už se ti po mně stejskalo.“ – „Víš co, nalej mi něco.“ – „Jo, hned. Nebylo tam hezky?“ – „Bylo tam hrozně, konečně jsem na čerstvym vzduchu.“
— Až po krk v hnoji / Bis zum Hals im Dreck, 1991
Rozhovor Schimiho a barmanky, podivující se Horstovu předčasnému návratu z dovolené na venkově lakonicky ukazuje spřízněnost komisaře s jeho Duisburgem. Přístavní město, které se nachází ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko v západním Porúří při ústí Ruhru do Rýna, bude už navždycky pro milovníky Místa činu kultovním místem.
Právě genius loci tohoto průmyslového města výrazně přispívá k nezaměnitelnému kouzlu a magické atmosféře celé kriminální série. Přístaviště, ocelárny, strojírny, loďařské, chemické a další závody tu často představují nejen místa činu jednotlivých případů, ale vůbec v celé sérii vystupují jako důležité vizuálně-významové motivy a symboly.
| Hold Duisburgu vzdává i poslední díl Místa činu. Schimanski na znamení odchodu od policie odhazuje svou bundu a s rogalem se vrhá z výškové budovy. Let nad Duisburgem tak symbolicky uzavírá celou sérii. Jednotlivé záběry kamery opakují všechny podstatné lokace a Schimanski se loučí s nepřistřiženými křídly pokřikem „Scheisse!“. Stále svůj a stále Against the Wind, jak podmanivě zpívá Bonnie Tyler. |
Až obsedantně se v jednotlivých dílech například vrací záběr na ocelárny Thyssen-Krup s šedivými hutními věžemi a stále kouřícími komíny. Obří ocelové monstrum v srdci Duisburgu má jako nástěnný obraz své místo dokonce i v kanceláři vrchního rady Karla Könisberga, Schimanského nadřízeného.
Jednotlivé epizody představují nejen Duisburg industriální, ale také Duisburg noční, společenský, oficiální i neoficiální. Město se svými ulicemi, krámy, hospodami a putykami čtvrté cenové. Všechno jsou to místa, kde se setkávají různé městské sociální skupiny a subkultury, ať už jsou to třeba militantní fotbaloví fanoušci, turečtí gastarbajtři, dělníci z hutí nebo italští přistěhovalci.
Průmyslovými lokacemi, intenzivním pohledem na svět práce, hospodským laděním a zalidněním seriálu představiteli různých, spíše však nižších společenských vrstev se vytváří ona naturalistická syrovost, často až bezútěšnost Místa činu. Když k tomu přidáme ještě zašedlé barvy xkrát hraných kopií, legenda je na světě.
Dnes už je Duisburg 80. let 20. století částečně minulostí. Přeměna města nastala s postupným utlumením hutnického a ocelářského průmyslu. V roce 1993 byla zavřena válcovna Krupp-Hoesch-Hüttenwerk a také hutě a doly Rheinhausen blízko Rýna. Celý komplex byl postupně rozebrán, věže odstřeleny a nyní se zde nachází významné logistické centrum. Jiné nefunkční průmyslové stavby byly zachovány a přeměněny v kulturní a společenskou zónu Landschaftspark Duisburg-Nord.
Schimanského Duisburg však žije dál a stal se fenoménem, v němž mýtus splývá s realitou.
