Začátek každého příběhu je jako brána do zahrady. Pohled na ni budí zvědavost a zároveň už leccos napovídá. Nejinak je tomu i u Místo činu. Schimi se ani nemohl jinak objevit na scéně než právě takhle.

Schimanski zapíná kazeťák a shlíží z okna na Duisburg, na své osudové město a svůj policejní okresek. Interiér bytu souzní s Horstovou neuspořádanou osobností – nepořádek na kuchyňské lince, hora neumytého nádobí a láhve od piva, kam se člověk podívá. Hned v prvních minutách série je divák vtažen do světa filmového umění a intertextu. Pití syrových vajíček tu určitě není jen tak náhodou, ale odkazuje na slavnou scénu z Rockyho. Však i sám komisař je svým způsobem outsider z předměstí.

Důležitý je i hudební podkres celé úvodní sekvence, který tvoří slavná píseň Leader Of The Pack (1964) dívčí skupiny The Shangri-Las. Song pojednává o lásce slušné měšťanské dívky k „chlápkovi ze špatné strany města“. Typus tohoto nekonformního motorkáře, vůdce party, tu je jakýmsi dalším zrcadlením Schimiho osobnosti. Ostatně Horst stál jako náctiletý na druhé stráně barikády, když se živil jako zloděj aut. Jen díky Karlu Königsbergovi přešel k policii.

Úvodní scéna dosáhla během let mimořádného kultovního statusu, takže si musela znovu „zahrát“. Když se v roce 2007 uvažovalo o tom, že díl Smrt na sídlišti bude posledním filmem série, rozhodli se scénáristé zakončit celý opus právě variací na úvodní scénu.

26 let po té jsme opět v Schimiho neuklizené kuchyni. Horst zapíná týž magič, z nějž se začínají linout tóny Wond’ring Aloud (1971) od Jethro Tull. Píseň opět pojednává o vztahu mezi mužem a ženou. Horst přechází do obýváku, před ním i diváky se otevírá panorama Duisburgu, těžní věže, Schimiho revír…

Léta přešla, bouřlivák zestárl… Ztratil sice švih, ale je to stále on. A nyní má to, co celé ty roky neměl: osudovou lásku Marie-Claire.
Některé příběhy nikdy nezestárnou.

And it’s only the giving
that makes you what you are