Léto 2001. Teplé červencové dny na brigádě, po večerech spíše doma. Nic zvláštního se nedělo. A pak to přišlo.
24. 7. 22:30 — Horko, že ani číst člověka nebaví. Spát se nechce.
24. 7. 22:35 — Táta na noční. Máma kouká na film. Jdu se přidat.
24. 7. 22:45 — Co to tam pobíhá za komisaře. Sympaťák.
24. 7. 23:03 — Boží! Musím kouknout do programu. Ten chlápek je Schimanski.
24. 7. 23:56 — Ty vole, masakr. Místo činu. Příští týden další díl. A pak další. Húúú…
První Schimi, epizoda Výměna z roku 1985. Hned mě to vtáhlo a už nepustilo. Když jsem nazítří cestou na brigádu přecházel železniční přejezd tratě 060 Poříčany – Nymburk málem mě přizabila spouštějící se závora. Byl jsem trochu mimo. V hlavě mi bzučela Midnight Lady a já si přehrával scény z včerejšího dílu.
Takhle to začalo. A pokračovalo sháněním informací o Schimanském a Místě činu, sledováním Horsta vždycky, když běžel na nějakém dostupném kanálu. Nahrávání na VHS, časem na disk DVD přehrávače, stahování z netu – pro vlastní potřebu, a že byla a je velká. I dneska je pro mě ale svátek, když Schimanského uvádí některá z televizí. Je to prostě jiné těšit se na určitý čas.
Pamatuji si památný den, kdy jsem popoháněl kluky z hospody, abych stihnul zapnout nahrávání. I den, kdy jsme v Poděbradech popíjeli v nonstopu pivko z plechu a místo „Na zdraví!“ jsme si ťukali halasným „Duisburg!“. A taky den, kdy mi dorazila Schimiho bunda a já si z pošty hrdý a dojatý odnášel balík, jako by v něm byly ostatky svatého.
Nespočítám už, kolikrát jsem jednotlivé díly viděl. A v jakých stavech a situacích :-). Nadšení kolem Schimiho se snažím nenásilně šířit i na přátele a rodinu. Ba i moje žena si Místo činu oblíbila a na některé díly nedá dopustit.
Roky běží a ještě jsem z toho nevyrost. Není důvod. Stále platí slova básníkova:
To, co jsme milovali, milovat budem dál.
A Vy a Schimi? Chcete se podělit o svou iniciaci a zážitky?
Budu moc rád. Ať taky konečně ty plaché fandy Místa činu a Schimiho poznám.
Můžete psát na e-mail pro@schimanski.cz. Díky.
Webové stránky vytváří a provozuje
Jakub Raš / www.jakubras.cz